- Turista

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Vymezování hranic v minulosti a jejich pozůstatky v terénu
/opis části příspěvku Bc. Alžběty Kratochvílové ze Sborníku společnosti pro výzkum kamenných křížů 2009 a
se souhlasem autorky jej mohu zde uvést/


Počátky vymezování hranic a jejich kodifikace
Významným pramenem pro studium mezního práva a vymezování hranic je práce Jakuba Menšího z Menštejna O mezech, hranicích, soudu a rozepři mezní datované k roku 1600. Jakub Menší z Menštejna, místosudí království Českého a purkrabí Pražského hradu, byl pověřen zemským soudem, aby sepsal a zaznamenal všechna doposud užívaná pravidla týkající se mezního soudu. Tyto regule pak byly potvrzeny zřízením zemským a staly se prvním souhrnem zabývajícím se právě mezním v Čechách. J.Menší zde přesně popisuje jednotlivá mezní znamení, jejich význam apod.
Původní funkci hraničních znamení bylo vymezení hranic mezi jednotlivými panstvími či grunty. Potřeba vymezení nastala, když pozemky začaly přecházet na jednotlivce. Každý vlastník se pečlivě staral o svůj majetek a případným sporům se snažil předcházet. Proto se začalo s vymezováním hranic také v terénu.

Jak to vypadalo - typy mezních znamení
Slovo hranice původně označovalo mezník sroubený ze dřeva do hran - čili stohy dříví vyrovnané do pravých úhlů. Dalším znakem byly meze, což byly vidlice zasazené na rozhraní pozemků do země. Mezemi bývá také nazýván pruh nezorané půdy mezi poli sousedů. Oba názvy - hranice a meze pak později přešly na čáru hraniční nebo také zvanou mezní. Hraničníkem se označovalo mezní znamení, které bylo umístěno na začátku a na konci meze. Mezníky pak byla ta znamení, která se umisťovala mezi hraničníky a směřovala od jednoho hraničníku k druhému.
Hranice či spíše hraniční znamení lze rozdělit podle toho, zda se jedná o znamení přirozená či umělá.
Mezi přirozená řadíme hory, hřebeny vrchů, skály, balvany, potoky a řeky, cesty a také stromy. Ty se navíc označovaly znameními jako jsou kříž, kalich nebo střela, vyryla se na ně jména, letopočty apod.
Znameními umělými byly kopy zeminy či kamení, příkopy nebo kamenná mezní znamení zvaná sady, sádky či sádovci od toho, že byly sázeny do země (německy nyzývány Roinsten, Renstein nebo Sendrystein). Tyto mezníky měly tvar hranolu, nahoře zakulaceného, nebo kříže. Na nich bývaly vytesány znaky majitelů panství, zkratky hraničních panství, letopočty a někdy také jejich pořadová čísla. Přesný popis, jak má mezník vypadat, uvádí J.Menší pod kamenné mezníky se dávaly tzv. svědkové - čili různé předměty jako střepy, uhlíky, cihly, hřebíky či peníze, které měly dávat zprávu o tom, že daný mezník je pravý. Občas se jim přisuzovala i vlastní jména, která se odvozovala od jmen osob, od jejich polohy, místních názvů apod. (setkáváme se tedy s názvy jako Hliník, Prchal atd.)

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky