Pocoucov-0339 - Turista

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Pocoucov-0339

0339  Pocoucov (okres Třebíč)

Rozměry:
   88 x 52 x 23 cm

Popis:
Kamenný kříž se zakulacenými rameny, siluetou připomíná ženskou postavu,  místo je proto jmenováno Baba.

/dle J.F.Svobody, Věstník zemědělského musea, roč.X, 1937/

"Okolí horácké osady
Příspěvek k soupisu venkovských výtvarných památek
... Na moravském Horácku dočkal se po prvé veřejného povšimnutí takový starý kříž, který stojí na kopci u silnice mezi Třebíčí a Pocoucovem. Je 110 cm vysoký a v ramenech 59 cm široký, má na příčním břevnu uprostřed vročení 1622 a na rozšířené spodní části kolmého vyrytý jednoduchý křížek. ..."

Pověst:
Na tomto místě údajně zkameněla zlá žena, která utopila své děti v blízkém rybníku Lubí.
Dle p.J.Jordána - tento kámen popisuje Jan Dokulil v knize "Náš kraj v pověstech a lidovém vypravování" str.103. Kniha byla vydána v roce 1936, vlastním nákladem vytiskla Čapkova tiskárna v Třebíči.

Volně citují:
"Bába kořenářka jménem Alruna bydlela v chatrči na Lubině /dnešní Lubí/. Zprvu byla hodná a skromná, léčila lidi se vší pečlivostí a jen za to co od chudých lidí dostala. Jednou v noci přijel k chatrči nemocný neznámý rytíř, kterého vyléčila a ten ji vnutil měšec zlaťáků. Bába se zprvu zdráhala peníze vzít, ale pak je přece jenom vzala a od té chvíle ji popadl mamon. V chatrči se zavřela a bez řádné odměny nikomu nepomohla, až ji jedna žena, které odmítla dítě léčit, proklela. Po čase se najednou při velké bouřce objevil znovu neznámý vyléčený rytíř. Stařena před ním utíkala a v místě kde stojí kámen uviděla neznámou ženu s mrtvím dítětem a tu se bába v kámen proměnila."

Dovětek k pověsti /z jiných stránek/:

- Alruna = vědma.
- Gótské slovo runa = tajemství,  písmo runové = tajemné.
- Německy raunen = tajemně našeptávati, německy Alraune nebo der Alraun také značí kořen rostliny mandragory čili pokřínu. Kořen mívá lidskou podobu, vypadá jako mužíček (Alraunmännchen) a přináší prý vlastníkům svým ustavičné štěstí.

/J.Havelka, ČASOPIS VLASTENECKÉHO MUZEJNÍHO SPOLKU OLOMOUCKÉHO, ročník 3, číslo 9,1886/
"Kříž "Baba" zvaný u Třebíče.
Ve II.čísle "Časopisu" str.73 podotkl jsem mezi jiným, že některé kyrilské kříže mají formu podivnou a že podobají se tak zvaným "balvanům" neboli "babám", kterýmžto názvem vyrozumívají Slované, zvláště pak Rusové hrubě z kamene vytesané sochy bohyně Báby, již pohanští předkové naši uctívali, a že snad druhdy, když křesťanství k nám zavítalo, nejedna modla taká na kříž byla toliko přetesána.

- Proto velice zajimavým jest zdělení p. Dra. Fr. Dvorského, profesora v Třebíči, horlivého to příznivce muz. spolku , že mezi Třebíči a Podsoudcovem v poli stojí prastarý kříž, který lid dosud "Babou" nazývá. Podávám tuto zároveň nákres památného kříže toho, podotýkaje, že o něm vzmiňuje se také Mikšíček ve své Sbírce pověstí moravských a slezských. Svaz. IV str. 14-24. Ke kříži tomu ještě jednou se vrátíme."

/dle Dr. Františka Přikryla, SS. Cyril a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku, Díl druhý, 1907/
2. Z Vel. Meziříčí k Dačicím
Přímá cesta k nejbližší památce cyrillo-metodějské u Třebíče vede po nynější silnici na Oslavice, Oslavičky, Rudíkov, Trnavu a Pozoučov; avšak dvě kapličky, k nímž podnes připíná se podání o sv. Cyrillu a Methodu, ukazují, že se na Třebíč ubírali obloukem přes Uhřinov, Měřín, Benetice, Rudíkov, Trnavu a Pozoučov.
……
Z Trnavy do Třebíče silnice jde Pozoučov přes kopec "Babu" . Na kopci pod nejvyšším místem 589m. na levo u silnice stojí nízký kamenný kříž 110 cm. Vysoký a v ramenech 59 cm. Široký. Lid mu říká "Bába", podobně jako tomu u Byteše. Starodávné podání vypravuje, že zde sv. Věrověstové konali sv. misie obyvatelům Třebíčským. (Obraz č. 55). Překrásný rozhled otvírá se od této "Báby" na vysočiny okolní, průměrně přes 400 m. vysoké, jimž zvláštního půvabu dodávají četné rybníky, čisté vody, jako mořská oka. Kříž tento, jak na snímce fotografické sklem zvětšené jasně viděti, je na rozprýskaném povrchu porostlý lišejníky a z cela do tmava zbarvený. Útlý vrch a nepoměrně mocnější spodek od ramen se rozstupující ukazuje zřejmě, že kříž tento vytesán byl ze sochy "Báby", stávající na tomto kopci do příchodu sv. Věrověstů, a že první křesťané z ní shotovili nynější památku cyrillo-methodějskou. Něco podobného se stalo též u Vel. Byteše;, nebo jinak nedá se vysvětliti jméno křížů těchto, leč z ustálenosti lidového názvu. Na obrázku za tím křížem vidět silnici z Vel. Meziříčí do Třebíče, o 100 m. nížeji položeného."

dle Dr. Františka Přikryla, SS. Cyril a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku, Díl druhý, 1907
(Obr. č. 55) "Bába" u Třebíče

/dle Mudr. Leopolda Fritze, Sbírka křížových kamenů a kamenných křížů, 1894-1895/
"Osamělé žulové kříže v jihozápadní česko-moravském pohoří
…9. Mezi Třebíčem a Podsoudovem stojí na poli kříž kamenný, úplně vypracovaný, však zvláště na ramenech silně porouchaný a lišejníky porostlý. Na příčných ramenou má vyrytý letopočet arabskými číslicemi 1622. Dolní rameno jest tak dlouhé, jako oboje příčná dohromady, pod levým bokem až na zem nakreslen jest pouhými lineami křížku podobný meč.
Lid pokládá tento kříž za cyrilo-methodějský, hlavně pro jeho primitivnost a poruchu, latinské jeho rozměry a letopočet odporují."


/dle J.F.Svobody, Věstník zemědělského musea, roč.X, 1937/
"Okolí horácké osady
Příspěvek k soupisu venkovských výtvarných památek
.... Upozornil na něj r. 1845 Matěj Mikšíček ve své Sbírce pověstí moravských a slezských, spojiv s ním umělou pověst o zkamenělé bábě. Od té doby říkalo se mu "bába" a tento název se pak přenesl i na podobné památky v jiných krajích a dal podnět ke vzniku smělé doměnky i vážné literatuře, že je to bývalá socha pohanské bohyně Báby, přetesaná v prvních dobách křesťanských na kříž. Neopodstatněnost této domněnky vyplývá již z toho, že kraj tento v dobách pohanských, ba ani prvokřesťanských nebyl osídlen a osadníci, kteří sem asi ve 13.století přišli, byli dávno křesťané."


dle J.F.Svobody, Věstník zemědělského musea, roč.X, 1937
repr. obr. z r. 1886

/E.Nožička, kresba D.Kočí, Budišovský zpradovaj, 3, 2012/
Zkamenělá baba u Pocoucova
Když přijíždíme od Velkého Meziříčí do Třebíče, na posledním kopečku, odkud je nádherný pohled na město, si můžeme po levé straně všimnout zvláštně tvarovaného kamene. Siluetou připomíná kříž, někdo v něm může vidět shrbenou postavu staré ženy.
Kámen je všeobecně známý jako Pocoucovská baba. Od roku 1963 je veden ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem 23473/7 - 2966.
Materiál kamene je žula, ve které je znatelná křemenná žíla. Jak horní část kříže, tak i obě ramena jsou zakulacená. Pravé rameno, snad dříve bylo uražené, je kratší. Uprostřed ramen býval čitelný letopočet 1622 a při patě kříže vyrytý křížek. MUDr. Leopold Fritéz (1803-1895) při popisu tohoto kamene kromě jiného uvádí: "…Pod levým bokem až na zem nakreslen jest pouhými lineami křížku podobný meč." Křížek je vyryt i na zadní straně kamene. Předpokládá se, že letopočet i vrypy byly do kamene vepsány později.
Kámen bude podstatně starší, ale v žádném případě nebude zasahovat do dob příchodu Cyrila a Metoděje. Záznamy o výšce kříže se za posledních zhruba 130 let pohybují od 77 cm (Fr. Peštál - měřeno v r. 1936) po 110 cm (Fr. Přikryl - před rokem 1907). Šířka v místech ramen od 50 do 59 cm. Síla se také různí od 23 do 35 cm.
A nyní se podívejme trochu do historie a řekněme si, co bylo o bábě napsáno.
Matěj Mikšíček (1815-1897), rodák z Toužína u Dačic, byl snad první, který ve své práci Sbírka pověstí moravských a slezských, svazek IV, která vyšla roku 1845, napsal umělou pověst Zkamenělá bába u Pocoucova. Bábu tenkrát pojmenoval Marina. Bylo prokázáno, že se inspiroval z knih německého autora Hormayera. Další sběratel pohádek a pověstí Stanislav Menšík z Jemnice roku 1862 pojmenoval bábu Alrunou (jméno náleželo germánské věštkyni). Pravděpodobně je přejal od pohádkáře Jakoba Grimma.

Dá se předpokládat, že na základě těchto autorů se podobným kamenným křížům začalo říkat "baby". V případě pocoucovské se uvažovalo o tom, že je to bývalá socha pohanské bohyně Báby, přetesaná v prvních dobách křesťanských na kříž. Tyto velmi staré kamenné kříže byly (a někde stále jsou) spojovány s cestou Cyrila a Metoděje, jejímž cílem bylo šíření křesťanství na tehdy pohanskou Moravu. Karel Křivý (1860-1933) uvádí: "Památníkem slovanských věrozvěstcův u nás jest Cyrillo-Methodějský či byzanský kříž u Třebíče. Prastarý tento památník misijní cesty sv. apoštolův považuje lid náš za skamenělou babu, bezpochyby pro nápadnou podobu". V časopise Muzejního spolku Olomouckého z roku 1886 popisuje profesor J. Havelka kříž Baba u Třebíče a zastává stejnou teorii, jako Karel Křivý a stejného názoru je i Dr. František Přikryl ve své knize z roku 1907 SS. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku.
Z regionálních autorů, kteří se zabývají Babou, bych znovu upozornil na K. Křivého, jehož pověsti doplňovaly knihu Hejtmanství třebíčské z roku 1921. Dále bych vyzvedl Jana Dokulila (1887-1957), rodáka z Nové Vsi, který ve své knize Náš kraj v pověstech a lidovém vyprávění, vydané v roce 1936, uvádí dvě verze pověsti - Potrestaná kořenářka a zveršovanou pověst Zkamenělá bába (v knize je i tato myšlenka: Pověsti obohacují náš vztah k domovu, díky vyzařující hluboké lásce k rodnému kraji). Tuto pověst také autor zdramatizoval a hrála se jako působivá divadelní hra pro děti a dospělé v Třebíči, Trnavě a jinde.

Pověst zpracovali také Miroslav Hedbávný, Ludmila Klukanová, píší o ní Petr Chňoupek, Radek Zejda, Josef Beneš, Arnošt Tvarůžek i Hynek Jurman. Mezi těmito autory je i Vladimír Preclík, od něhož se mi líbí poslední věta z pověsti Třpyt zlata z knihy Kameny pokání, vydané v roce 1992: "Bába stala se kamenem schopným čelit drsnému počasí Vysočiny a staletím, a bude stát v Pocoucově u silnice nad Třebíči tak dlouho, než se lidé odnaučí chamtivosti." Já znám čtyři varianty pověsti o tomto zajímavém památném kameni. Dle mých tipů si můžete sami nalézt jednotlivá podání a najít si pro sebe tu pověst, která se vám bude nejvíce zamlouvat.
A nakonec bych chtěl přidat osobní zážitek související s tímto kamenem. Bylo to v září 2008, seděli jsme na dvorku pana Ing. J. D. v Rudíkově a já jsem se tohoto energického a čilého osmdesátníka vyptával na vše možné. Když přišla řeč na Pocoucovskou bábu, překvapil mě sdělením: "Víte, já si ještě jako malý kluk pamatuji, že když někdo z obce poprvé šel nebo jel na povoze do Třebíče, bylo takovou morální povinností u Baby zastavit, přelézt strouhu a políbit jí p…l."
V současnosti není možné u Baby, kvůli silnému provozu, zastavit. Až pojedete kolem, alespoň si ji prohlédněte, jelikož obdivuhodný pohled si tato minimálně 390 let stará krasavice zaslouží.
Přeji pěkný podzim a vydařené toulky přírodou."


Poznámka redakce Budišovského zpravodaje
Jako doplnění tohoto textu si dovolujeme uvést alespoň zkrácenou verzi pověsti podle Jana Dokulila.
V lese žila kořenářka známá v celém širokém okolí. Zdarma vyhojila rány a peněz nevzala. Jednou večer se vydala v nedalekou dolinu pro vzácnou bylinu. Najednou zaslechla výkřik a nějaký pád blízko rokle, kde stál osedlaný kůň. Po chvíli našla za balvanem těžce zraněného jezdce. Bába jej ošetřila, opatrně mu pomohla do sedla a s koněm dovedla ke své chýši. Vyzkoušela na něm množství divotvorných léků, až se jí po dlouhé době podařilo jeho život zachránit. Ten jí za pomoc nabízel měšec zlata, který bába odmítla se slovy, že zadarmo léčí kohokoli. Jezdec před odjezdem nechal v nestřeženém okamžiku měšec ležet na stole a odjel.
Bába jej po chvíli našla a měla starost, kam měšec uschovat, aby jej někdo neukradl. Mezitím ji zmámilo kouzlo zlata, lakotou jí ztvrdlo srdce. Léčit víc už nechodila choré lidi do vesnic, jenom léky posílala, kdo zaplatil.
Jednou přišla chudá žena s těžce nemocným děckem k bábě. Ta chtěla zlato, které žena neměla, a tak ji odmítla. Zoufalá matka se vztyčila a bábu proklela se slovy, ať zkamení.
Bába dál bydlela v chýši. Jednoho dne přišla hrozná bouře a u dveří zabušil poutník, který jí slíbil, že se jí bohatě odmění zlatem za nocleh. Bába, jak to uslyšela, odstrčila závoru a pozvala poutníka ke stolu a později mu ukázala lože, kde může přespat. Mezitím si nachystala dýku a ve spánku chtěla poutníkovi probodnout srdce. Ten se včas vzbudil a křížkem, který měl po ruce, útok odrazil.
Poté bába uslyšela mocný hlas: "Běda tobě, bábo tvrdá, přiblížil se trestu čas! Pro zlato žes vraždit chtěla, v kámen budiž zakleta!" Bába na nic nečeká, prchá z chýše a lesa ven. Najednou spatří před sebou ženu jako zjevení, která ji za své mrtvé dítě zaklela v kamení. Začala cítit, jak jí nohy tuhnou a celé tělo, až nakonec zkamenějí. Zůstala tak na pasece pro svou lakotu a nezřízenou touhu po zlatu.


1. Poznámka:

Tímto bych chtěl upozornit ostatní badatele na chybu, vztahující se k tomuto kamennému kříži, uveřejněnou v knize Kamenné kříže Čech a Moravy - katalog dodatků, 2007. Kde je pod registračním číslem 2173 Pocoucov, okres Třebíč popis nového křížového kamene, který popisuje Mudr. Leopold Fritz, Sbírka křížových kamenů a kamenných křížů, 1894-1895 (viz výše), ale ve skutečnosti se jedná o již dříve registrovaný kamenný kříž, reg.č. 0339 Pocoucov.

2. Poznámka:
Dne 16.10.2010 jsem opět navštívil tento křížový kámen a na kamenu jsem uhlem vyznačil vytesané kříže u paty kamene. Na přední straně lze najít rýhy pro číslo 6, ale pravděpodobně se jedná o přírodní jev.

 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky